Ahoj tak jsem se rozhodla že budu psát povídky :D
Ve stínu růžové - Právě si čtete první díl z deseti ! :)
miniúvod:
Byl normální,podzimní večer a Sakura se procházela po pláži v Konoze.Bydlela tu jen krátce a byla sama , rodiče odcestovali do Anglie za výdělkem a nechali Sakuru (prakticky od jejích 12 let ) řídit si svůj vlastní život . Sakuře je nyní 16 let , studuje na škole pro ninji bojové umění , a věnuje se léčitelství . Co víc se dá o ní říct je trochu snílek , zabraná do sebe a má růžové vlasy které jí takřka věčně štvou , protože si díky ním vysloužili na škole v Konoze přezdívka "růžovka".
děj (vyprávěný Sakurou):
Jak jsem se tak procházel stromy se míjeli a padalo podzimně zbarvené listí , uvědomila jsem si že bych si měla začít více užívat . A pro ninju platí že žijeme jen jednou a neměli bychom se nikdy vzdávat . Hm..... Co kdybych ten svůj nový živvot odstartovala pořádným kopcem zmrzliny.. "ha ha" Zabručela jsem si pro sebe a utekla ke stánku se zmrzlinou . Když v tom spěchu jsem do někoho narazila , nebo spíš do něj vrazila . Obrátila jsem hlavou a dívala se na toho co mě zabrzdil . Byl to mladík asi vmém věku -možná o něco strší,měl černé havraní vlasy s odleskem tmavě modré sepnuté svým nninjovským odznakem,jeho oči vypadali rudě a ctižádostivě zatím co celkový pohled naněj vyzníval cosi lišáckého .Podal mi ruku a představil se " Ahoj, já jsem Sasuke ....." odmlčel se .. " Ahoj, no já jsem Sakura ..ehm.. tak já ...já ...asi půjdu" Poslední slova jsem odemlela tak že mi asi ani nerozuměl ...Přemýšlela jsem proč jsem tak zpěchala a už vím ..chtěla jsem si koupit kopečkovou zmrzlinu ale teĎ už na ní evidentně nemám moc chuť.Spěchala jsem domů , a rychlostí blesku usnula .Ráno když jsem se vzbudila nutkaml ě pocit někomu zavolat , měla jsem kamarádku Ten a Hin , ale v poslední chvíli jsem si to rozmyslela . Rychle jsem s eoblíkla a zbalila batoh , dala si do pusi makovec a višla na školní autobus, kde mě "mile" pozdravili spolužáci tipem " Ahoj růžovko ,jak se vede?" . Sedla jsem si na poslední sedadlo v autobusu jak bývá mým zvykem . A čekala až ta útrpná jízda skončí .... Vešla jsem do třídy a sedla si na místo do prostřední řady mezi Hinátou a ten ten . "Ahoj růž....Sakuro " pozdravila mě Hin " Jo jasně,ahoj porcelánová panenko ..chtěla jsem říct hináto" Vtom jsem si uvědomila že to odemě bylo hnusné ale Hináta byla ta tam a mě za ní zbyl jen chomáč prachu . Přišel náš učitel MR.Kakashi , "Dobrý den třído " mile -jakovždy s úsměvem nás učitel pozdravil . "chci vám představit našeho nového žáka ... Jmenuje se.... "
POKRAČOVÁNÍ PŘŠTĚ